Přeložila bych to asi takto: Nejsem vůbec spokojená, chci něco a žiju úplně něco jiného.Je zde mnoho otázek typu proč? Proč já mám takovou smůlu na blbce, proč já nemůžu žít normální a krásný život, proč já ne a ostatní ano, atd.…
Odpověď zní vždy, protože….. a ty odpovědi máme všichni v našem nitru, ve svém energetickém nastavení, ve své mysli. Je zde mnoho faktorů a to od převzatých vzorců chování od rodičů po vztah sama k sobě.
Každý jsme naprosto ojedinělou bytostí, nemůžeme se tedy porovnávat a napodobovat chování druhých lidí. Kamarádek například, že? Kamarádka se směje, jak hloupě se chováme a řekne nám. „Udělej to takto, ty si necháváš pořád prdět na hlavu, jsi úplně hloupá… Dobře, tak ano“…ale následuje ouha!!!!! Ono to nějak není stejně ono.
Již v dětství nastává proces podmiňování, tam jsme se učili přebírat si vzorce chování a podmiňovat se druhým lidem. Nikdo jsme tomu neunikl, někdo jsme, se podmínil více, někdo méně, ale všichni to známe. V tu chvíli se vzdáváme své síly, své pravdy, přirozenosti.
Jako malé děti vnímáme druhé kolem sebe jako moudré, zkušené a učíme, jak se chovat, aniž by o tom dítě nějak přemýšlelo. Ale i to maličké dítě cítí, že to bolí, že dochází k odpojování se od sebe, od své pravdy, svého JÁ. Kde je naše spontálnost, intuice, hodnota, síla osobnosti….
KAM SE TO VŠE ZTRATILO? Tím, že jsme se odpojili od sebe a začali důvěřovat druhým, ztratili jsme se. Pomaličku začala vznikat závislost. Závislost na lásce, na názoru druhého, strach se projevit ve své pravdě, jít si za tím co chci já. Nedivme se, že to často pak ani nevíme.
Bylo to tak dávno, co jsme pochopili, že to je špatné a máme se chovat jinak. Tam jsme uvěřili, že pravda je to co nám říkají. To vše se děje už v prvních letech života, často si to vůbec nemusíte pamatovat. A tam je ukrytý i celý vztah sám k sobě a následně i k partnerovi.
Kolik partnerství žije v závislosti obecně a kolik v nevědomé závislosti. Zde to opravdu nebudou láskyplné vztahy. Znám i případ, kdy mi klientka tvrdila, že má s manželem krásný vztah, ovšem když se šlo do hloubky, ona ani on šťastní nebyli. Jen si to nepřipustili. Přišla s jiným problémem, za kterým se ukrývala bolest právě v partnerství. Potlačení sama sebe. Ve vztahu je potřeba opravdová láska, svoboda a opravdový projev, být ponořen ve 100% pravdě. Až tehdy je vztah plnohodnotný.
Kolikrát slyším odpovědi, tohle mu nemůžu říci, to by mě zabil….Takže role malé holčičky, strachu, nepochopení…. Tajnosti a přetvářky. Nedokážeš-li být šťastný s tím co máš, nemůže přijít ráj. Tvá pozornost směřuje na odpor, sobě….. až tam se začnu projevovat za sebe. Až tam může přijít princ, kde nebude po závislosti ani památky. Kde jsou oba partneři ve své síle, svobodě, podpoře atd…. Až tady začínají fungovat v rovnováze. Ale …. moje krásné ale, že? Ten růst je opravdový luxus, to je právě to ono :-).
S láskou Vaše Lady EsTara Pospíšilová.