Dnes se podíváme trošku více do hloubky ohledně našeho zranění zvané „PRŮMĚRNOST“
Popíšu nejdříve o co vlastně jde, co se v nás odehrává a jak z toho také ven. Důležité je přiznat si, že mám problém. Že něco ukrývám, že mám strach, potřebuji si dokazovat, za něco se stydím, něco potlačuji, aby to nebylo navenek vidět a bere mi to mnoho energie.
Pokud v nás takové procesy probíhají, dejme jim pozornost, neutíkejme od nich. Jsou to naše zranění, bolesti, tedy stíny, které potřebují přijetí a lásku. Co je to náš stín? Je to frekvenční pásmo, týkajícího se lidského utrpení. Jedná s o hluboce zakořeněné přesvědčení podporující mentalitu oběti. Jakmile uvěříme, že jsme odděleni, cítíme se zranitelní a vydáni na pospas vnějším silám. Když tedy žijeme ve frekvenčním pásu stínu, žijeme v pocitu viny a studu.Podíváme se ještě jednou na stín průměrnosti, včera jsem to vzala trošku z jiné strany.
Strach z odlišnosti/ průměrnost
lidem zabraňuje být hrdiny/ většina lidí jen sní, o tom co by chtěli dosáhnout, neumí se hnout. Stín nám nedovolí, abychom se stali nositeli života o jakém sníme. Tento stín nám zabraňuje dýchat svěží vzduch naší nespoutané pravé podstaty. Uvězní nás v kleci a nedovolí svobodně myslet.Je potřeba mnoho energie a odvahy, aby člověk prorazil temnotu a strach tohoto stínu a zjistil, kým opravdu je a čeho je skutečně schopen. Když zpracovávám s klienty tuto bolest, věřte, že světlo na konci tunelu se objeví. Krůček po krůčku se zvedá životní energie, až se osobnost rozzáří.
Strnulost
lidé se okrádají o svou životní sílu a postrádají v životě směřování. Chybí zde zápal a odhodlání. Lidé jsou uvnitř prázdní a žijí strnulý život bez ducha. Někde mezi dětstvím a dospíváním se vzdali svých snů. Nedokázali se postavit svým strachům a nechali se pohltit svými povinnostmi a četnými kompromisy, které v životě udělali. Výsledkem je, že jejich život jim nepatří a nedává jim dost prostoru, aby svobodně dýchali a tvořili.
Umělost
jsme v obrácené poloze strnulosti, tedy zde se vytváří iluze sama sebe, která vychází z jeho snů. Tito lidé žijí umělé životy. Na povrchu se mohou jevit úspěšní a originální, ale pod tímto pozlátkem je duch, který uzamkl kompromis s nějakým aspektem systému. Je potřeba si připustit, že jen my sami jsme odpovědní za své životy, které naplňujeme studem, jen my cítíme sevření. Každý člověk prožívá to co potřebuje, aby se mohl z boleti, kterou cítí vymotat A OSVOBODIT SE.
Cesta ven je změnit svůj postoj a uvolnit tvůrčí proudy uvnitř stínových frekvencí, takže se náš život vydá směrem k uskutečnění našeho vyššího poslání. Naše utrpení se tak stává zdrojem našeho poslání. Tímto způsobem nastupujeme cestu, kdy opouštíme vnitřní vzorce a vlastnosti, které nás udržují ve víře, že jsme obětí, a objevujeme v sobě svého vrozeného génia a lásku, které jsou naší pravou podstatou.
Výstup z průměrnosti znamená, uvěřit sobě a přinést něco nového, svěžího. Znamená to být sám sebou a nestarat se, co si druzí myslí.Celé to je pouze o naší lásce k sobě a obrovské vnitřní síle, důvěře v sebe. Naší pravou povahou je divokost, které se často tak bojíme. Život se nikdy neopakuje, pulzuje, jsme každou minutu jiní a je potřeba si ho celý tento proces prožít plně. Dovolit si být autentičtí, svobodní a radostní
VĚČNÉ POUTO LÁSKY
Zažijeme, když si dovolíme vyzařovat svoji jedinečnou božskou podstatu, čistou a opravdovou esenci sebe sama. Pouhá přítomnost takového člověka působí jako světlo. Přijímají život jaký je. Se vším, co se kolem děje, neb ví, že život je ochutnávka všeho, je to takový namíchaný elixír a každý z nás jsme si jednoho dávného dne, objednali ten svůj.
Přestaňme se bránit a přijměme plnou zodpovědnost za vše, co prožíváme.
Přeji nádherné prožívání a přijímání celého koktejlu namíchaných ingrediencí života ve své síle a ukotvení uvnitř sebe.
S láskou Vaše Lady EsTara Pospíšilová