Narodila jsem se v krásné vesničče Zámrsk, na zámku a dostala jsem jméno princezny Lady :-). Lady, která milovala krásu a lásku ke všemu. Tam byla ještě krásná čistota. Pak přišlo hodnocení a porovnávání. Životní cesta poznání, za kterou moc děkuji. Díky tomu znám hloubku svého vnímání a rozumím hodnocení ostatních. Život nám nabízí tolik poznání, jen cítit o co jde a čemu se učím. 

Od dětství jsem milovala oděvy, krásu vnější, ale potřebovala jsem cítit i krásu nitra, pokladu uvnitř nás. Tam jsem měla velikou bolest, protože mi nikdo nerozuměl. Připadala jsem si divná a tak vyhrálo mé EGO, určitá povrchnost, která mě chránila od vnitřní bolesti a zranitelnosti, MÉ VELKÉ CITLIVOSTI. 

Následoval syndrom vyhoření, mé dno bolestí a ZNOVUZROZENÍ SE. V roce 2010 jsem objevila vnitřní sílu, zdroj nové energie a RADOST v životě. Od té doby provázím lidi na cestě sami k sobě. K CELISTVOSTI SRDCE, DUŠE I TĚLA.

Jistě jste si všimli, že když jste se zamilovali, vše kolem  bylo najednou jiné. Vztah k sobě se změnil, více o sebe pečujeme, chceme se líbit. Stav zamilovanosti je o tom, že se otevře naše srdce, energie se probudí a my ožijeme. NAŠE SRDCE ROZKVETE. My sami o sobě jsme láska, jen ji máme zadupanou, potlačenou někdy hluboko sami v sobě. Díky druhým lidem, někdy i zvířátkům a přírodě můžeme zažít pocity otevřeného srdce. Stav kdy vidíme ve všem krásu. Svět se nám mění před očima. Krása má mnoho podob, každý vidíme něco jiného podle svého vnímání a to je to krásné, originální a jedinečné. Určitě se vám někdy stalo, že jste v rozhovoru došli každý k jinému názoru, co je krásné a co ne. Jeden člověk má rád modrou, druhý červenou a další černou barvu. Můžeme se hádat a dokazovat si, kdo má pravdu. Jak úsměvné, že? Každý máme tu svoji. Žádná pravda neexistuje. Krásné je vše, přesně podle našeho vnímání, jen si to ustát a být v pochopení s druhým názorem, protože každý vidíme něco úplně jiného. Krása a láska je všem, ono je to jedno a to samé. Dospět do bodu, kdy máme pochopení pro sebe i druhé, nehodnotíme, přijímáme názory druhých a máme důvěru v sebe je cesta do svého hlubokého nitra, sami k sobě :-). Mít takzvané vnitřní JASNO, JÁ VÍM, cítím to uvnitř sebe :-).

Nutné si připustit, že za vším stojí láska sama k sobě. Pokud v sobě cítíme bolest, kterou prožíváme díky druhým, vždy je nutné se ptát sebe. Co cítím, co se ve mě děje. Kdy jsem si zranění vytvořila a s čím to souvisí? Masky si vytváříme a následně nasazujeme už jako malé děti,  již tam si zranění aktivujeme. Co se nám na druhém nelíbí, to v sobě máme nějakým způsobem zraněné.  Vždy odmítáme jen to, co v sobě máme potlačené. Tvoříme v sobě odpor, nechceme to vidět a připustit si to. Hrajeme hry sami se sebou i druhými. Tyto zranění nám způsobují nejhorší utrpení.