Jak nebýt průměrná

02.05.2020

Ahoj krásné, milé ženy a muži

Přišlo mi mnoho dotazů ohledně tématu průměrnosti.

Mám s ní celkem dobré životní zkušenosti sama sebou, ale i klienty, takže napíšu něco moje, něco obecně a věřím, že se v nich najdete a pomůžou vám změnit pohled na život. Energie průměrnosti se vytvoří, když si nejsme jisti sami sebou a svých nadání. Když se neumíme ukotvit sami v sobě. Začneme se potlačovat a žijeme rázem v stinném postoji, čímž si vytvoříme obrovskou bolest. A my v podstatě ani nevíme proč co se to děje. Jen víme, že život není radostný a naplněný, ale plný pocitu přidušení, jako když na sobě máme deku a nemůžete se z toho osvobodit.

Začnu nejdříve mým příběhem, neb kdo mě znáte, tak víte :-). Pokud jste nováčči, prostudujte to zde a budete vědět, že zde žijeme v pravdě a každý příběh je ten opravdový a nemáme se za co stydět. Je náš a jedinečný. S nikým příběh jedince nemůžeme srovnávat ani hodnotit. Nikomu to nepomůže, akorát to dotyčného stahuje do nízkých zaseknutých představ o životě druhého člověka. Protože se na to dívá ze svého pohledu, svých nastavení. Tudíž ho může vnímat sice správně, ale jinak než ten, kdo to prožívá.

Pamatuji, jak jsem jednou seděla u počítače a objednávala zboží do mých obchodů. Volala mi moje milovaná sestřička Anitka a z vesela se mě ptá: "Ahoj Laduško, jaký máš dneska den?" A já tak nějak otráveně říkala , ale tak nějak průměrně..... A její odpověď si pamatuji dodnes. Zní mi v hlavě každý den, který nežiji tím co chci. Ta odpověď zněla: " Ty, která nesnášíš být průměrná, žiješ průměrný den????" A já se tenkrát narovnala, nadechla a řekla, dopr....., co to dělám se svým životem? Vždyť já žiji unavený život bez radosti.

Dělám něco, co mě vlastně už nebaví, dělám to ze zvyku a jen proto že musím, neb tam mám závazek, své zaměstnance. Uvědomila jsem si, že potřebuji změnu a to celkovou. Znáte to také? UNAVENÝ ŽIVOT, je odpojení se od svého srdce, od svého potenciálu. A to nemyslím jen v pracovní oblasti, ale i v oblasti vztahů, zdraví, životního způsobu celkově. Náš život se vyvíjí a my někdy zůstaneme stát na místě a nevnímáme, že naše energie jde pomalu dolu. Cest KUDY DO RADOSTI je více, ale potřeba se probudit a začít s tím něco dělat. 

Přemýšleli jste někdy co to znamená být průměrný?

Napíšu kousek z knihy Genových klíčů, neb s tím často pracuji. Když jsem si to četla poprvé, udělalo se mi úplně špatně. Je to gen č.8, nemám aktivovaný, ale dívám se na něj z mé protilehlé strany a tím je gen č.1, který pro mě je velmi důležitý. No a tím pádem ta (průměrnost) je moje nepravé já, na které se velmi ráda dívám a nevědomě žiji. Human design a genové klíče jsou jednou velmi zajímavou cestou poznání. On se ještě programuje s dalším stínem Kompromisu a o tom zase příště, neb tohle je i naše HOJNOST :-).

Takže, jdeme na to, nadechněte se :-).

Stín průměrnosti: Strach z odlišnosti ! Tento stín zabraňuje jedinci aby se povznesl nad vědomí masy a vrhl se do skutečného dobrodružství života. Pravou povahou individuality je vzpoura, která ovšem způsobuje nejistotu a tak se ji bojíme a volíme raději ILUZI bezpečí. Tento stín nám všem byl výchovou vtištěn již v dětství a pak máme celý život na to, abychom se to odnaučili. Protože je zde třeba i strach z úspěchu. Člověk se vzdává svých snů, ne ze strachu z neúspěchu, ale protože ví, že k tomu aby uspěl se potřebuje často vzbouřit a jít proti očekávání druhých. Má z toho strach, kým by se mohl stát, protože neví kým je. Proto je tak moc důležité znát svoje dary a talenty, abychom to ustáli. Vzpourou nemyslím, že budeme agresivní, vandalové a nepříjemní lidé. Myslím tím, že se nenecháme druhými držet někde, kde se nemůžeme vyjádřit. Druzí to s námi myslí dobře a chtějí nás ochránit od nástrah života. Ale naším úkolem je zvládnout jít svým směrem a ustát si to své. V lásce a pochopení v naší krásné rodině, kde je síla. Potřebujeme k tomu podporu, která hold občas není a o to více potřebujeme věřit sobě a svoji vnitřní síle.

Patří sem obě polohy této energie -represivní což je strnulost a pak reaktivní, což je umělost. Se vším dá pracovat, jen je potřeba si uvědomit, co a jak žijeme a kde ty strachy koření, čeho se vlastně bojíme, co potlačujeme. Kde cítíme potenciál a chodíme kolem horké kaše, protože nás to hold nepustí kam chceme. Je to energie, stagnace, nudy.... Ta energie chce ven a my ji v sobě dusíme a ona se nemůže vyjádřit. Zpracovat, přepsat podvědomí je základ, protože jinak je to naše naučená a zakořeněná pravda našich přesvědčení. Proč něco nemůžeme a proč to nejde, je to energie, která nás ovládá. A my nežijeme v radosti. A protože strach má vždy i svůj dar, tak se můžeme usmát, neb vidíme světýlko a cestu, jak jít do srdce, kde se zrodí úsměv a radost. Když si zpracujeme své strachy, objeví a zrodí se dary. Psala jsem o tom v článku darech z rodů. 

ČASTO SLYŠÍM Z ÚST EZO: KDYŽ UŽ NEVÍŠ JAK DÁL, NECH SE PROSTĚ NÉST PROUDEM A DŮVĚŘUJ VESMÍRU. A já proti tomu nic nemám, akorát vždy má vše 2 polohy, pokud my nevyskočíme ze starých vzorců a necháme se jen vést, kam asi doplujeme? Na tohle vždy říkám svým klientům: "když nevíš, že už teče i teplá voda, stále dokola budeš pouštět jen studenou" A ono je to tak nejen s naší průměrností, ale se vším v našem životě. Ano, když jsme ve své síle, pak nás život veze na létajícím koberci. No a jak vypadá naše image, když je pod stínem průměrnosti? 

Tohle mě osobně nikdy úplně nezničilo, ale hodně ovlivnilo také. Jak si asi myslíte, že vypadá člověk, který je pod vládou energie průměrnosti? Zajišťuje nám snadno rozpoznatelnou image, která nám nejen poskytuje pocit bezpečí ohledně toho, kým si myslíme že jsme, ale poskytuje i ostatním tentýž pocit bezpečí, kým si oni myslí, že jsme. Kým bychom byli bez této konvenční masky a jak by na nás ostatní reagovali? Odpovědí je, že převážná většina lidí by se na nás dívala se směsí strachu a respektu. Já která mám ráda originální a trošku odlišnou módu vždy přitahuji pozornost lidí, kteří to buď ocení a nebo jsem pro ně přes čáru a tedy vylezou jejich strachy, neb se nehodím do jejich škatulky představ. 

Víte co je obrácenou energií průměrnosti? Je to vytříbenost :-)

Zažíváme ji tehdy, když z jednotlivce začne vyzařovat božská podstata, cítíte božské proudy a zamilujete se do sebe. Vytříbenost se dotýká krásy, která nejde popsat slovy. Člověk září jako diamant. Individualita osobnosti si je jistá sama sebou a je majákem pro ostatní. Dnes jsme v době, která volá právě po našich darech, to co nám bylo dáno a co máme rádi je potřeba v sobě zaktivovat a uvědomit si, že tu jsme všichni pro sebe navzájem. Protože ostatní čekají přesně na nás. Možná vám to nedochází a věřte mi, že ani mě to dlouho nedocházelo. Neb jsem si svého daru nevážila, měla jsem pocit, že to přeci umí každý. A další můj problém byl ten, že jsem nedokázala přijmout to, že jsem hodnotná a že si opravdu můžu přijmout za své, že jsem krásná, NAKONEC jako každá žena. Že to není hra, ale něco v čem mi je opravdu dobře. Že už nemusím hrát tu hru, že se přizpůsobím druhým, protože tak mě lépe přijmout. .

Tím ubližujeme sobě, ale i druhým. Neb je to lež.


S láskou pro vás napsala Lady EsTara Pospíšilová

Lada Pospíšilová